„Dobrý deň, pani vrátnička, prosím vás, otvorte nám, vediem na pohotovosť ťažko chorého.“
„Dobrý den, pravdáže vás pustým, ale ponajprv musím videt vaše doklady.“
„Načo teraz doklady, potrebujeme súrnu lekársku pomoc…“
„No, to by mohel poviedet každý a co ket ste náhodú teroristy, alebo akésik také dajaké živly…“
„Netárajte, či nevidíte, že tento muž má dušu na jazyku?“
„No, to vidým, ale opatrnost je opatrnost. Tak co mu chybí?“
„Preboha, ženská, náš pacient má asi infarkt…“
„Ste snad dochtor, že to tak dobre víte?“
„Prekonal už tri, tak asi aj teraz …“
„Keď prekonál tri, tak vytríme aj štvrtý, tak ty doklady…“
„Dokelu, tu sú, ale už rýchlo otvorte, vidíte, že ledva stojí na nohách… Vydrž, Janko, hneď sme tam…“
„Mladý pánko, ešte mi povjezte poistóvnu a bude to.“
„Čo ja viem v akej je poisťovni, prosím vás, volajte niekoho, ale rýchlo, už ho neudržím, padá…“
„Jesli vám móžu poradit, oprite ho o stenu… a teraz tú poistóvnu…“
„Nemáte tu nejaký vozík, alebo nosidlá a sanitára…?“
„Né, vozíky, ty už dávno nemáme, buď ich ukrali, alebo rozobrali na súčásky.“
„Tak zatelefonujte na pohotovosť, nech si po neho prídu, musím ho položiť, už nevládzem.“
„Poradim vám ešte, podložte mu pod hlavú čapicu, aspoň tak to robá… No, ale aby ste nepoviedali, skúsim tam brnknút… Vrátnyca… Ná, jákže? V porádku. No, vravím vám, na pohotovosti majú plno a lekári sú na vizíte.“
„Čo mám teda robiť, stráca vedomie, preboha robte niečo…“
„Že byste nepoviedal, dám vám ešte poslenú dobrú radu: počkajte chvilku, myslím, že na patológii majú tech vozikú vác, jak sa zdá, ten se mu bude asi víc hodyt… No, co sem ríkala…Je po nem. Haló, patológia? Rychlo prindyte, je tu zas jeden pro vás… A, Ferko, kolik nám ich ešte chybí do splnenya té zmluvy s pohrebnýmaslužbama?“
Autor: EMÍLIA MOLČÁNIOVÁ